Dechovka
Lidé se mění, dechovka zůstává
→ Recenze
Divadelní noviny:
Lenka Dombrovská 5*
Vladimír Hulec 4 ½ *
Kateřina Rathouská 5*
Jana Soprová 5*
Lenka Dombrovská – Divadelní noviny:
„…svérázný hospodský site-specific, který je významným (pokud ne nejvýznamnějším) příspěvkem do množiny současných českých projektů s označením politické divadlo.“
„… jedná se o nebývale akční, poutavou, zábavnou, místy rozjuchanou a rozevlátou podívanou. Dechovka přináší zážitek celistvější, než jsme zvyklí si z divadelních budov odnášet.“
„Nyní ovšem nastala jedinečná symbióza – humor a lehkost Vosto5, razantnost Sta zvířat, spříznění herci, rozehřátý hospodský sál a téma, které ještě není vyčpělé, pokud je zpracováno s nadhledem a vědomím kontinuity, se setkali, propojili a dali vzniknout zásadní inscenaci.“
Mirka Döring – Theater der Zeit:
„Režisér Jiří Havelka nemoralizuje, neptá se po vinících, nepokládá otázky na právo a spravedlnost. Inscenace ukazuje, jak banální to také může být, jak individuální jsou zapomínání a vzpomínky, ukazuje absurditu kolektivního vypořádávání minulosti a jak bezmocní jsou ti, kterým se minulost neustále vrací ve vzpomínkách, přestože by ji už chtěli nechat odpočívat.“
„I díky hudbě Jana Kaliny ze skupiny Sto zvířat Dechovka představuje velmi autentický a sugestivní zážitek, přesně takový, jaký by mělo přinést angažované divadlo, aniž by v něm mělo místo politické přesvědčení tvůrce nebo kohokoli z nás.“
„… Dechovka se nestaví na jednu ani na druhou stranu, nedělá si nároky na historickou pravdu, nemoralizuje, ale spíš ukazuje, jak se rodí zlo v člověku a jak absurdní je tváří v tvář tomuto zlu naše dnešní reflexe.
Dominik Melichar – Divadelní noviny:
„Tvůrci Dechovky počítají s tím, že kostlivec umlčené historie v dnešních Češích ještě dříme a stačí jen málo, aby se probudil, zakřupal kostmi a rozvířil staré křivdy…. Hraje skutečně vše, celá Rychta. Jen bylo potřeba lehce tu kostru času nakopnout, aby měl každý možnost celou historii znovu prožít. Takhle by se mělo politické divadlo dělat.“
J. P. Kříž – Právo – hodnocení 95%:
„Dechovka je dalším nemilosrdným, potřebným a umělecky znamenitým účtováním s nepěknou vlastností revanší. Pomstychtivou odplatou vyvažujeme nestatečnost, pohodlnost, alibismus a stádnost.“
Hospoda, divadlo, tancovačka… vše ve svérázném hospodském site-specific hraném mezi stoly sálu v proměnách času.
Stalo se roku 1923. Stalo se roku 1945. Stalo se včera. Děje se pořád. Dokument o historii, který je víc než jen dokumentem o nás. Když se rozdírají staré rány, když se hledají viníci, je potřeba vykopat a spočítat kosti. Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Přijďte to zažít.
Dechovka je příběh jednoho malého městečka, kde se zdánlivě zastavil čas. Jedna hospoda, jedna událost a lidé, kteří by rádi zapomněli. Jenže ono to nejde. Oběti dostihly své vrahy, které ovšem nikdo nezná. Anebo se někdo najde?
––
Autorský projekt Dechovka Divadla Vosto5 není tradiční divadelní inscenací. Žánrově se jedná o dokumentární divadlo a vzhledem k zapojení téměř 30 aktérů (herců, hudebníků a tanečníků) a netradiční prací s divadelním časem se jedná více o divadelní zážitek, jehož jsou diváci přímou součástí, než o tradiční divadelní tvar.
Námět vychází z autentické historické události, kdy v obci Dobronín na Jihlavsku došlo v rámci živelného poválečného odsunu k brutálnímu zavraždění skupiny místních Němců. Nejde však o hledání viníků či analyzování příčin, nýbrž o paměť jednoho místa, v tomto případě kulturního sálu. Tedy jde mj. o proměnu času a takto i vědomí v rámci identického prostoru. Pro tento projekt využíváme autentické prostředí sálu Vzletu a vytváříme tak svérázný hospodský site-specific.
Tři obrazy, ze kterých se hra skládá, působí maximálně autenticky. Jako bychom se dívali na výsek reality. Na zpřítomnění času a prostoru ze tří podstatných momentů jedné obce. Nemají tedy klasickou divadelní stavbu. S divadelním časem se pracuje tak, aby co nejvíce zobrazoval skutečné plynutí času; věci, situace a mikropříběhy se dějí přes sebe, simultánně a paralelně, jako velké plátno, ve kterém si tu a tam všimneme konkrétního detailu. Všechny tři obrazy se odehrávají na jednom místě: v tomtéž sále, v tomtéž městečku. Spojuje je tedy prostor. Čas je jiný, ale vždy se jedná o výjimečný okamžik.
Délka představení: 75 minut
Premiéra: 17. 10. 2013 na Baráčnické rychtě v Praze v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu
První derniéra: 16. 5. 2018 v Sokolovně Řepy
Obnovená premiéra: 23. 11. 2021 ve Vzletu
Počet repríz v první sérii: 100
Projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ČR.
- Scénář
- Jiří Havelka a Karel F. Tománek
- Režie
- Jiří Havelka
- Producent
- Petr Prokop a Vosto5
- Dramaturgie
- Marta Ljubková a Karel F. Tománek
- Scéna
- Antonín Šilar
- Kostýmy
- Andrea Králová
- Hudba a text písně Dobrodín
- Jan Kalina (Sto zvířat)
- Choreografie
- Dora Sulženko Hoštová
- Produkce a technické zajištění
- Denisa Sedláčková, Bára Kalinová, Jeník Bubal, Renata Prokopová
- Hrají
- Miloslav Maršálek, Tomina Jeřábek, Ondřej Cihlář, Petr Prokop, Daniela Voráčková, Philipp Schenker, Halka Je. Třešňáková, Marta Ljubková, David Dvořák, Ondřej Bauer, Marie Ludvíková, Jan Kalina, Jiří Altmann, Monika Načeva, Dora Sulženko Hoštová, Lucie Hlaváčková, Karolína Gilová, Filip Jáša/Jan Hofman, Radim Peška, Matěj Halaš, Mikoláš Nop, Pavel Herzog, Martin Líska, Evžen Zdráhal, Jan Pospíšil, Johana Sulženková a Hanuš Kroupa